Základní umělecká škola
Marie Podvalové
Cukrovarská 1, Praha 9 - Čakovice
K Rybníčku 8, Praha 9 - Satalice
www.zuscakovice.cz

Úkoly pro žáky v době nepřítomnosti ve škole hudební nauka

Hudební nauka úkoly na domácí studium. 

 

Práce na 2. týdny od 30. 3. 2020

1. a 2. ročník

Sergej Prokofjev – Péťa a vlk

Skladba je dostupná v české verzi na youtube v podání české filharmonie s Luďkem Munzarem. https://www.youtube.com/watch?v=-FKxXdVIU1U

nebo  https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/11198556134-peta-a-vlk/

Poslouchejte pečlivě a všímejte si, jak jsou jednotlivé postavy a jejich charaktery vyjádřeny hudbou. Radostné Pétovo vyběhnutí ze zahrádky, kolébavá chůze kachny i pružná elegantní chůze kočky. Jak si povídá kachna s ptákem? A co teprve nazlobený dědeček?

Skladba je napsaná pro vypravěče a orchestr. Prokofjev k ní napsal rovněž text. Vznikla v době, kdy se vrátil do Sovětského svazu, tj. v roce 1936, se záměrem seznámit děti s nástroji v orchestru. Premiéra se konala 2. května 1936.

Každá postava příběhu je představena některým hudebním nástrojem nebo nástrojové skupině a má své vlastní téma:
Péťa – housle, celý orchestr

pták – příčná flétna
kachna – hoboj
kočka – klarinet
dědeček – fagot
vlk – tři lesní rohy
lovec – tympány

Obsah:

Malý chlapec jménem Petr žije se svým dědou na venkově. Jednoho dne se jde proběhnout na louku a nechá otevřená vrátka. Kachna využije příležitosti jít se vykoupat do blízkého rybníčku. Dostane se do hádky s ptákem.  Tiše se připlíží kočka, a pták, varovaný Péťou, ulétne na strom.

Petrův dědeček, který se zlobí, že Péťa vyběhl ven, jej dovede zpátky do zahrady a zavře vrátka, protože by mohl přijít vlk. A ten opravdu přichází z lesa. Kočka vyleze na strom, pták uletí, ale kachnu, která vzrušením vylezla z rybníčka, ale vlk sežere.

Petr si přinese lano, přeleze zahradní zídku a usadí se na stromě. Ptákovi řekne, aby lítal vlkovi nad hlavou, aby odlákal jeho pozornost. Zatím spustí smyčku a chytí vlka za ocas. Přicházejí lovci a střílejí na vlka, Petr je ale zastaví. Triumfálně vedou vlka společně do zoologické zahrady. Na konci skladby je slyšet kvákání kachny, protože „vlk ji spolkl ve spěchu živou“.

 

3 - 5. ročník

Vyslechněte operu W. A. Mozarta Únos ze seraillu. K dispozici je celá opera na youtube: https://www.youtube.com/watch?v=-uQ0Ti9GF_U (Mozart, El rapto en el serrallo / Die Entführung aus dem Serail, K384)

Poslouchejte po částech, opera je rozdělena na tři dějství, která lze vyslechnou každé samostatně.

Opera se odehrává v Turecku, všimněte si, jak Mozart vyjadřuje turecký kolorit hudbou. Sledujte především použití bicích nástrojů. Srovnejte vyslechnutou hudbu s tím, co jste se o Mozartovi dosud učili i s tím, co z jeho hudby znáte. Víte, že Mozart napsal dvě opery na stejný námět?  Ano jeho opery Zaide a Únos ze Seraillu mají stejný děj. Některé postavy se sice jmenují jinak, ale příběh je stejný. Jako první napsal operu Zaide, (1779/80) a několik let po ní operu Únos ze serailu (1782). A v této opeře nepoužil z té původní ani jednu árii!

Únos ze serailu (v originále Die Entführung aus dem Serail) je opera W. A. Mozarta z roku 1782. Autorem libreta je G. Stephanie podle textu divadelní hry CH. F. Bretznera (text je v němčině). Opera je psána formou siengspielu,  což znamená, že kromě zpěvu obsahuje i mluvené pasáže.

Hlavní postavy:

Konstance (soprán)

Blonda, její komorná (soprán)

Selim paša (mluvená role)

Osmin, dozorce v jeho paláci (bas)

Belmonte, snoubenec Konstance (tenor)

Pedrillo, jeho sluha (tenor)

 

Obsah opery

Únos ze serailu je komická opera o třech dějstvích. Její děj se odehrává v 16. století v Turecku.

Konstance a její komorná Blonda jsou při vyjížďce na lodi uneseny piráty a prodány do Turecka, kde se do Konstance zamiluje zámožný Selim paša a do Blondy jeho dozorce Osmin. Sluha Pedrillo se nechává se najmout jako správce pašových zahrad. Zároveň posílá vzkaz svému pánovi - Belmontemu. Zde začíná vlastní děj opery.

Belmonte se na návrh Pedrilla nechává najmout pašou jako stavitel, takže se dostává do paláce, kde Konstance mezitím odmítá vytrvalé dvoření Selima. Belmonte s Pedrillem naplánují útěk (svůj i obou mladých dívek) pomocí lodi, která právě v té době kotví v přístavu.

Blonda se od Pedrilla dozvídá o plánu útěku. Podaří se jim opít Osmina a všichni čtyři (Belmonte, Konstance, Pedrillo a Blonda) za pomoci provazového žebříku opouštějí palác.

Pedrillo a Blonda jsou na útěku chyceni Osminem, o něco později potká stejný osud i Belmonta a Konstanci. Osmin se raduje, protože předpokládá, že paša nechá všechny čtyři (nebo přinejmenším oba muže) usmrtit. Paša se zprvu opravdu rozhodne dát Pedrilla a Belmonta mučit za zneužití jeho důvěry, ale pak ukáže svou lepší tvář. Otec Belmonta je totiž jeho nepřítel, takže by se mu mohl mstít, ale nebude to dělat, protože je lepší oplatit křivdu šlechetností a nemstít se. Z těchto důvodů rozhodnutí změní a nechává všechny čtyři odjet z přístavu na již dříve vyhlédnuté lodi. Pak je paša Selim oslavován a získává si respekt poddaných díky své šlechetnosti.

 

 

Hudební seminář

S. Prokofjev – Alexandr Něvský

https://www.youtube.com/watch?v=ycw7jGqU2_4

nebo https://www.youtube.com/watch?v=ocZCfXJcMAM

Alexander Něvsky (rusky Александр Невский) je skladba, kterou složil Sergej Prokofjev pro film Sergeje Eisensteina Alexander Něvský z roku 1938. Předmětem filmu je 13. století vpád rytířů livonského řádu na území Novgorodské republiky, jejich obsazení města Pskov, předvolání knížete Alexandra Něvského na obranu Rusi a jeho následné vítězství v roce 1242. Většinu textů partitury napsal básník Vladimír Lugovskoj.

V roce 1939 Prokofjev přepracoval hudbu k filmu na kantátu Alexander Něvský, op. 78, pro mezzosoprán, sbor a orchestr. Je to jeden z mála příkladů filmové hudby, která našla trvalé místo ve standardním repertoáru a zůstala také jednou z nejznámějších kantát 20. století

Doporučuji verzi s C. Abbadem kvůli současnému promítání scén filmu, který běží za orchestrem a demonstruje zhudebněný příběh.

 

Týden od 16. - 20. 3.

1. a 2. ročník

A. Dvořák: Můj domov

Skladba je k dispozici na you tube (https://music.youtube.com/watch?v=rqXWC24pumU&list=RDAMVMrqXWC24pumU). Poslouchejte pozorně a pokuste se zjistit, kolikrát je ve skladbě použit nápěv písně Kde domov můj.

 

Předehra Můj domov je součástí scénické hudby, kterou Dvořák zkomponoval na žádost vedení Prozatímního divadla ke hře Františka Ferdinanda Šamberka Josef Kajetán Tyl. Šamberkova hra, pojednávající o počátcích českého divadelnictví a osudech dramatika Josefa Kajetána Tyla, má silně vlastenecký charakter. Tomu měla odpovídat také scénická hudba: Šamberk si přímo vyžádal, aby každé dějství bylo v závěru podkresleno hudbou odvozenou z tematického materiálu písně "Kde domov můj", jejíž text byl právě Tylovým dílem. Vedle několika úseků melodramatické hudby a dvou meziher vytvořil Dvořák k celé hře také předehru, která je jako jediná dodnes občas uváděna na koncertních pódiích. Předehra vyšla samostatně u berlínského vydavatelství Simrock pod názvem Mein Heim (Můj domov).

 

Skladba je vystavěna jako klasická předehra s pomalým úvodem a následným sonátovým allegrem na pravidelném půdorysu. Dvořák pracuje pouze se dvěma hudebními myšlenkami: jednou z nich je píseň "Kde domov můj", která díky svému lyrickému charakteru zastupuje oblast vedlejšího tématu. Jako téma hlavní zvolil skladatel výrazově kontrastní nápěv české lidové písně "Na tom našem dvoře" (snad i s odkazem na Tylovu hru Strakonický dudák, ve které píseň figuruje). Zatímco v průběhu celé skladby se melodie písně "Kde domov můj" objevuje spíše jen náznakově v různých melodických, harmonických a rytmických modifikacích, v kodě zazní v celém svém rozsahu v podobě jakéhosi vítězného pochodu v efektní instrumentaci a s invenčně pojatými protihlasy. V době,  kdy A. Dvořák tuto skladbu psal nebyla ještě píseň Kde domov můj českou národní hymnou.


3. ročník 

Prosím vyslechněte si Novákovu symfonickou báseň V Tatrách – možno najít v několika verzích na youtube. Doporučuji nahrávku České filharmonie s Karlem Šejnou.

Informační text

Život a dílo:

Vítězslav Novák

Byl pokřtěn jako Viktor Augustin Rudolf Novák.

Byl pokřtěn jako Viktor Augustin Rudolf Novák.

 Pocházel z hudebně založené rodin. Studoval na gymnáziu v Jindřichově hradci. Již během studií na gymnáziu začal veřejně vystupovat jako klavírista. Studoval v Praze práva na Karlově univerzitě a současně s tím i hudbu na Pražské konzervatoři u A. Dvořáka Studium práv však nedokončil.

Ppůsobil jako profesor skladby na Pražské konzervatoří, mezi jeho žáky patřili, kromě skladatelů českých, i někteří významní slovenští hudební skladatelé.

Poté žil téměř trvale ve východočeské Skutči, odkud pocházela jeho manželka a kam za ním často zajížděl Rafael Kubělíka kde také zemřel. Po pohřbu ve Skutči a zpopelnění byly jeho ostatky uloženy v podstavci jeho bronzové sochy, která byla umístěna na pražském Petříně v roce 1950 (autor Jan Kodet).

Novákovo dílo je mnohostranné. Z prvního, ještě zcela romantického období pocházejí ouvertury Korzár (1892) podle Byrona a Maryša (1898) podle bratří Mrštíků, Klavírní koncert e moll (1895) a rané skladby klavírní a písňové. Z nich zvláště vynikají Písničky na slova lidové poezie moravské pro zpěv a klavír (1897). Vliv lidových prvků Novák zužitkoval především v Klavírním kvintetu a moll (1897), 1. smyčcovém kvartetu G dur (1899) a ve velmi populární Slovácké suitě (1903).

Jeho raná tvorba vycházela z doznívajícího romantismu (zejména Antonín Dvořák, Robert Schumann a Johannes Brahms) a byla velmi ovlivněna zejména moravskou lidovou hudbou, později na počátku 20. století na něj měly velký vliv tehdejší moderní nové umělecké směry, např. symbolismus, impresionismus. Jeho vrcholné tvůrčí období spadá do prvních dvou dekád 20. století do začátku 1. světové války, druhé významnější tvůrčí období se dostavilo v době nacistické okupace za protektorátu Čechy a Morava v letech 1939 až 1945. Po výstupech ve Vysokých Tatrách složil symfonickou báseň "V Tatrách"

Okolo roku 1910 začalo vrcholné období skladatelovy tvorby, kdy Novák svými skladbami nejvíce přispěl k dalšímu vývoji českého hudebního myšlení. Do této souvislosti patří dvě nejvýznamnější Novákovy skladby: fantazie pro sóla, sbor a orchestr Bouře (1908–10) a klavírní cyklus Pan (1910), který existuje i v orchestrální podobě.

V pozdním období, tj. od 30. let, převažuje u Nováka vybroušená skladebná virtuozita nad původností invence. Vznikla postupně velká symfonická díla Podzimní symfonie a Jihočeská suita. Za dusných protektorátních let vytvořil Novák symfonickou báseň pro orchestr a varhany De profundis (1941) a Svatováclavský triptych (1941) [4]. Po válce vznikla poslední Novákova rozsáhlá skladba Májová symfonie pro sóla, smíšený sbor a orchestr.

Text k poslechu

Symfonická báseň Vítězslava Nováka V Tatrách mimo jiné dokumentuje Novákovu vášnivou zálibu v turismu a horolezectví. Takové zhodnocení je jistě zjednodušující, ale díky bohatým až impresionistickým zvukomalebným efektům skutečně slyšíme nálady z hor, které tvoří tři hlavní formální části skladby: stísněnou náladu před bouří, bouři a nakonec vyjasnění. Skladba z roku 1902 představuje tvůrčí situaci, do které dospěl Novák na přelomu století  a je v ní slyšet především vliv slovenské písně Skladba je postavena na jednom tématu, které zazní hned na začátku skladby. Všimněte si, jak téma skvěle vyjadřuje velkolepost horských štítů, jak směřuje vzhůru, také je zde patrná slovenská melodika a synkopový rytmus. V úvodu je naznačen klid před bouří, zlověstné ticho, bzučení hmyzu, zpěv ptáků  a vzdálené hřmění. Ve střední části je skvěle slyšet dunění hromů a flétnami a pikolami vyjádřené blesky. Stejně tak můžeme slyšet svištění větru a nárazy deště do horských štítů. V závěru skladby je pak zklidnění a opětné vysvitnutí slunce.

 

 

4. a 5. ročník – poslech

G. Mahler: Symfonie č. 8

 

Dílo lze najít na you tube. Doporučuji nahrávku Wiener Philharmonic Orchestra řízené L. Bernsteinem.

 

Prosím přečtěte si doprovodný text, je v něm i jednoduchý rozbor skladby. Neposlouchejte obě části najednou, rozdělte alespoň na polovinu.

Pokud máte chuť, můžete se podívat na Wikipedii, kde je tato symfonie s analýzou a notovými ukázkami.

 

Text k poslechu

 

Symfonie č. 8 Es dur Gustava Mahlera je jedním z nejrozsáhlejších sborových děl klasického koncertního repertoáru. Protože vyžaduje obrovské instrumentální a vokální obsazení, je často nazývána Symfonií tisíců, ačkoli je normálně uváděna s mnohem méně než tisíci umělci a skladatel toto jméno neschválil. Symfonii Mahler složil na jeden zátah v jihorakouském Maierniggu v létě 1906. Je to jeho poslední dílo, které mělo premiéru za jeho života; symfonie v provedení Mnichovské filharmonie pod jeho taktovkou sklidila při premiéře v Mnichově 12. září 1910 velký úspěch u kritiky i publika.

 

Spojení písně a symfonie bylo charakteristické pro Mahlerovy rané práce. Ve středním období po roce 1901 změnil styl a napsal tři čistě instrumentální symfonie. Osmá symfonie, ohlašující konec středního období, se vrací ke kombinaci orchestru a hlasu v symfonickém kontextu. Struktura práce je nekonvenční; místo obvyklých několika vět se dílo skládá jen ze dvou částí. Část I je založená na latinském textu křesťanského hymnu z 9. století Veni creator spiritus (Duchu Tvůrce, přijď) a text části II sestává ze slov závěrečného obrazu pátého dějství druhého dílu Goethova Fausta. Obě části jsou sjednoceny společnou myšlenkou, a to vykoupením mocí lásky. Tuto jednotu vyjadřuje sdílení hudebních témat.

 

Mahler byl od začátku přesvědčen o významu tohoto svého díla. Tím, že se zřekl pesimismu, který charakterizuje velkou část jeho hudby, nabídl Osmou jako projev důvěry ve věčného lidského ducha. V období po smrti skladatele se Osmá symfonie uváděla poměrně zřídka. Od poloviny 20. století ji však lze pravidelně slyšet v koncertních sálech po celém světě a byla také mnohokrát nahrána.

 

Britský muzikolog Deryck Cooke ji srovnává se Symfonií č. 9 Ludwiga van Beethovena v tom, že jde o určující projevy lidství pro daná století.

 

Geneze vzniku

 

V létě roku 1906 byl Mahler již devátý rok ředitelem Vídeňské státní opery. Během té doby pravidelně na konci operní sezóny opouštěl Vídeň a odjížděl na letní sídlo, kde se mohl věnovat komponování. Od roku 1899 je měl v Maierniggu, poblíž letoviska Maria Wörth v Korutanech v jižním Rakousku, kde si postavil vilu s výhledem na jezero Wörthersee. V tomto klidném prostředí dokončil své symfonie 4 -7, Písně na texty Friedricha Rückerta a cyklus Písně o mrtvých dětech. Mahler přijel do Maierniggu v červnu 1906 s nedokončeným rukopisem své Sedmé symfonie; zamýšlel čas využít k přepracování orchestrace, dokud nedostane nápad na nové dílo. Skladatelova manželka Alma Mahlerová ve svých pamětech uvedla, že dva týdny Mahlera „děsil přízrak upadající inspirace“;

 

Mahler sám však vzpomínal, že ho od prvního dne dovolené ovládl tvůrčí duch a okamžitě se vrhl do kompozice díla, které se stalo jeho Symfonií č. 8.

 

Symfonie psána rychle, „v rekordním čase“. V polovině srpna bylo dokončeno vše podstatné.

 

Struktura a forma

 

Dvě části Osmé symfonie spojují text latinského hymnu z 9. století Veni creator spiritus sstextem ze závěrečných pasáží z Goethovy dramatické básně Faust z 19. století. Navzdory zjevným rozdílům při umístění vedle sebe vyjadřuje dílo jako celek jedinou ideu, a tou je vykoupení prostřednictvím síly lásky.

 

Část I: Veni creator spiritus

 

Symfonie začíná jediným tonickým akordem Es dur, který zahrají varhany před hromadným nástupem sborů ve fortissimovém vzývání Veni, veni creator spiritus.

 

 

 

Část II: Závěrečná scéna z Goethova Fausta

 

Druhá část symfonie sleduje příběh závěrečných pasáží Goethovy básně – cestu Faustovy duše, zachráněné ze spárů Mefista, až k její konečnému vzestupu do nebe. Dlouhá orchestrální předehra (166 taktů) je v tónině es moll a po způsobu operní předehry předjímá několik témat, která se později objeví ve větě. Expozice začíná téměř neslyšně; scéna s náležitou atmosférou znázorňuje skalnatý, zalesněný horský hřbet, obydlí poustevníků, jejichž promluvy je slyšet ve sboru s šeptáními a ozvěnami.

 

 

 

 

Hudební seminář

G. Holst – Planets

Dílo lze najít na you tube. Doporučuji nahrávku BBC Proms 2015. Prosím obraťte pozornost na charakteristiku planet uvedenou v názvu každé věty a její vyjádření hudebními prostředky.

Text k nahrávce:

Gustav Theodore Holst (21. září 1874 – 25. května 1934) byl anglický pozdně romantický hudební skladatel a hudební pedagog. Známá je především jeho orchestrální suita Planety (1914–1916).

Původně se jmenoval Gustav Theodor von Holst, ale později začal "von" vynechávat kvůli antiněmecké náladě v Británii během první světové války.  Studoval na Royal College of Music v Londýně, pod vedením Charlese Villierse Stanforda, a to zejména hru na pozoun. Jako pozounista se v různých orchestrech (např. Carl Rosa Opera Company)  také dlouho živil.

Jeho raná díla byla ovlivněna Griegem, Wagnerem a Richardem Straussem. Později díky vlivu Ravela, Stravinského, hinduistického spiritualismu a anglických lidových písní začal tvořit vlastní styl. Holst složil téměř 200 děl, včetně oper, baletů, sborových zpěvů a písní.

Stal se učitelem hudby ve škole Girls 'St Paul (1905), kde patřil k průkopníkům hudebního vzdělávání žen, a ředitelem v Morley College (1907), kde pracoval až do důchodu. Jeho hudebně-pedagogická koncepce vznikala v součinnosti s jeho blízkým přítelem Ralphem Vaughanem Williamsem.

Jeho socha stojí v rodném městě Cheltenham.

Planets

Planety, op. 32, je sedmivětá orchestrální suita, napsaná v letech 1914 až 1916. Každý věta je pojmenován po planetě sluneční soustavy a jejím odpovídajícím astrologickém charakteru, jak je definován skladatelem.

Od své premiéry až po současnost, je skladba velmi často hrána a nahrávána. Práce však byla široké veřejností i kritikce představena až několik let po dokončení. Mezi zářím 1918 a říjnem 1920 byla čtyři představení, buď soukromá (první představení, v Londýně), nebo neúplná (dvě další v Londýně a jedna v Birminghamu). 29. září 1918 měla premiéru v Queen's Hall, pod vedením Holstova přítele Adriana Boulta před pozvaným publikem (asi 250 lidí).

První kompletní veřejné vystoupení bylo nakonec v Londýně provedeno London Symphony Orchestra až 15. listopadu 1920.

Koncept práce je astrologický spíše než astronomický (což je důvod, proč Země, Slunce a Měsíc nejsou zahrnuty). Myšlenka práce byla navržena Holstovi jeho přítelem Cliffordem Baxem, který ho seznámil s astrologií, když oba byli součástí malé skupiny anglických umělců na dovolené na Mallorce na jaře 1913.

Holst se 17. ledna 1914  zúčastnil představení Pěti skladeb Arnolda Schoenberga pro orchestr v Queen's Hall pod vedením Schoenbergova žáka Edwarda Clarka. To jej inspirovalo alespoň do té míry, že pracovní název jeho vlastní skladby Planets byl původně Sedm kusů pro velký orchestr.

Při skládání Planet Holst zpočátku psal práci pro dva klavíry, s výjimkou části Neptun, kde byly použity varhany, protože Holst věřil, že zvuk klavíru byl příliš perkusní pro svět tak tajemný a vzdálený jako Neptun.

Holst pak instrumentoval skladbu pro velký orchestr, v této úpravě se stala nesmírně populární. Holstova orchestrace byla velmi nápaditá a pestrá a ukazovala na vliv skladatelů, jako byli Igor Stravinskij a Arnold Schoenberg, a také pozdně ruští romantici jako Nikolaj Rimskij-Korsakov a Alexander Glazunov.

Suita má sedm částí, z nichž každá je pojmenována po planetě a jejím odpovídajícím astrologickém charakteru:

Mars, nositel války (1914)

Venuše, nositelka míru (1914)

Merkur, okřídlený posel (1916)

Jupiter, nositel veselí (1914)

Saturn, nositel stáří (1915)

Uran, kouzelník (1915)

Neptun, Mystik (1915)